Je možné vyrovnat se někdy se smrtí dítěte? Mluvte o něm a neodmítejte pomoc

Jak se vyrovnat se smrtí dítěte. Je to vůbec možné?

Největší bolestí na světě je vidět umírat své dítě.

– Eurípidés

Bezpochyby jednou z největších, životních bolestí je ztráta osoby, kterou jsme sami přivedli na svět. Jak se vyrovnat se smrtí dítěte? Je to vůbec možné?

Proč já? Proč MOJE dítě?

S bolestnou událostí, jako je ztráta vlastního děťátka, nebo dítěte, může přicházet i spousta otázek. Proč se to muselo stát zrovna mě / nám? Mohli jsme udělat něco jinak, lépe? Mohli jsme tomu zabránit? Udělali jsme dost? Proč zrovna moje dítě?

Je přirozené pochybovat. Je přirozené mít otázky, chtít odpovědi a dopátrávat se  vysvětlení, kdo za to může. Spolu s otázkami přichází záplava bolestných, lítostivých, i zlostných pocitů, které bychom si měli dovolit. Ztráta dítěte je hluboké trauma, ve kterém je snad nejdůležitější ze všeho – nebránit se svým pocitům a dovolit si je prožít.

Mluvte, mluvte a mluvte

Nejsnazší způsob, jak dát průchod svým emocím, je samozřejmě slovo. Mluvte o smrti dítěte. Mluvte v páru, s dobrým přítelem, nebo s odborníkem na danou oblast ve vašem životě. Je nutno počítat i s tím, že ne každý vám bude skutečně rozumět (pokud je vůbec možné, aby vám porozuměl člověk, který nikdy nezažil nic podobného). Nenechte se tím odradit a neuzavírejte se se svým trápením sami v sobě.

Přecházení pocitů, nebo snaha vyrovnat se s nimi v tichosti, sám a tak, aby nikdo nic nepoznal, nám brání v dalším zdravém, duševním fungování v životě. Člověk se začne svému okolí ještě více odcizovat, vzdalovat a prohlubovat svou trýzeň, což ve výsledku neprospívá nikomu. Ano, je to těžké. Ano, můžeme mít i pocit, že jakákoli další snaha “o život” bez dítěte postrádá význam, i smysl. Můžeme o těchto pocitech mluvit a dát jim průchod, ale pokud jsme zvyklí těžkostem čelit, řešit je a chceme se se ztrátou pokusit vyrovnat, je nutné se neuzavřít.

Je ještě důvod žít?

Ano. I když všechno ve vás křičí, že to nemá smysl, nebo že už nic nebude jako dřív. Svým způsobem je to pravda, ale i s touto pravdou se dá vyrovnat a zbytek života prožít smysluplně a radostně.  Ten důvod žít je však potřeba hledat. Může jím být váš partner, který vás potřebuje víc, než kdy dřív. Mohou jím být vaše další děti. Může jím být někdo, kdo jednou bude prožívat něco podobného a bude potřebovat vaši pomoc a oporu. Můžete jím být vy samotní, protože váš život je důležitý, hodnotný, a nemusí končit spolu s vaší ztátou, přestože její následky se zdají nedozírné.

Jak se vyrovnat se smrtí dítěte? Třeba s pomocí lidí, kteří mají stejnou zkušenost.

Všechno má svůj čas, řád i posloupnost. Ve snaze vyrovnat se se ztrátou fungují obecné, orientační body, jak je popisuje PhDr. Naděžda Špatenková, Ph.D, v Desateru pro pozůstalé rodiče:

1. Zapojte se do přípravy pohřbu.
2. Věnujte pozornost tomu, co jíte.
3. Zachovejte, pokud možno, normální režim.
4. Posuďte svůj zdravotní stav.
5. Hovořte o zemřelém dítěti.
6. Dovolte si truchlit.
7. Udělejte si čas na truchlení.
8. Dovolte si zlostné pocity.
9. Dovolte druhým, aby vám pomáhali.
10. Nebojte se vyhledat pomoc.

Pokud jste prožili trauma ztráty dítěte, nebojte se na nás obrátit. Pořádáme setkání rodičů, které pojí podobná zkušenost. Můžete se sdílet, v bezpečném prostředí empatie. Součástí podpůrné skupiny je možnost individuálního, psychologického poradenství, které probíhá vždy před začátkem podpůrné skupiny. Více informací nebo příhlášení na skupinu, najdete ZDE.