Konec sportování v Čechách? Aneb, co chybí dnešním dětem

Konec sportování v Čechách? Aneb, co chybí dnešním dětem a jak to napravit

Nedávno jsem na sociálních sítích viděla nadpis článku, který mne upoutal a vyděsil souběžně. „KONEC SPORTOVÁNÍ“.  Každopádně mne donutil kliknout a číst. Po jeho přečtení mi bylo smutno, velice smutno. Protože pohybem, především dětí, se zabývám každý den. Je to můj denní chléb, radost a vášeň.

Autor správně komentoval, že naše společnost vynakládá nemalé prostředky na budování sportovišť, dotuje sporty, vytváří projekty, kterými chce přitáhnout hlavně mládež ke sportu. Jejich škola byla vždy nakloněna sportovním aktivitám a dodali naší zemi i několik reprezentantů. Bohužel doba, kdy bylo přirozené se hýbat je pryč. Přestaly se prostě dělat domácí úkoly do tělesné výchovy 🙁

Pro jejich žáky byly několik let připravené, v prostoru školních šaten, stoly na stolní tenis. Využívaly se. Loni, kdy školu navštěvovalo 470 žáků se za dlouhou dobu (v řádu měsíců) k těmto stolům nikdo nepostavil! Dokázali je však třikrát poškodit, což je zajímavé, když se nepoužívají. A tak nebudeme vnucovat dětem něco, po čem netouží a stoly odložíme pro případné turnaje.

Bohužel to není špatnou nabídkou školy. Je to tím, k čemu jsou děti vedeny (nebo spíš nejsou). Stejně tak dopadl i dětmi milovaný tělocvik. Bohužel doba, kdy jednička byla automatickou známkou, je pryč. Beru to, pokud máme hlavičky všude za jedna a tělo je prostě za tři. Chybí tady lezení po stromech, házení kameny, hrát fotbal na každém volném místě až do tmy, dvakrát oběhnout nebo na kole objet sídliště a kondice bude.

Vraťme se k problematice dětí předškolního věku. K těm neodmyslitelně patří přirozený pohyb a hra. Hra je jednou z nejdůležitějších součástí dětského učení. Prostřednictvím hry totiž dítě zkoumá, objevuje, získává nové zkušenosti. Ke hře dítě nejčastěji využívá přirozený pohyb, při němž uplatňuje a dále rozvíjí své pohybové schopnosti a dovednosti.

Přirozeným pohybem dítě rozvíjí nejen tělesnou zdatnost, ale posiluje i hrubou a jemnou motoriku, učí se znát a ovládat své tělo, orientovat se v čase a prostoru a v neposlední řadě ovlivňuje i rozvoj kognitivních schopností. Radost z pohybu podporuje zdravý psychický vývoj dítěte. Proto má pohyb (nejen) v předškolním období zásadní význam pro vývoj jedince. Pohybové činnosti mohou být preventivním nebo kompenzačním opatřením pro správné držení těla a celkovou fyzickou a psychickou odolnost dítěte.

Každodenní podpora přirozeného pohybu a cílené zařazování pohybových činností do programu mateřské školy by mělo být samozřejmostí. Přesto tomu tak mnohdy není. Na mateřskou školu jsou kladeny velké nároky, učitelé mají mnoho povinností, které musí splnit. Jsou pod stálým tlakem okolí, co všechno mají děti naučit. Orientovat se v tom, co je prioritou, není jednoduché. Významu pohybové aktivity není věnována v předškolním vzdělávání dostatečná pozornost a sportování dětí upadá. 

My jsme se rozhodli jít této problematice naproti a inovovali starší kurzy pro pedagogy a lektory, ve kterých se věnujeme teoreticky i prakticky tomu co ano a co rozhodně ne, PROČ ano a PROČ ne. Snažíme se pedagogy motivovat a nasměrovat tak, aby byla přirozená pohybová potřeba dětí uspokojena a zároveň dobře provázena.

Cílem je zbavit učitele obav ze zařazování pohybových činností, posílit jejich sebevědomí a uvědomění důležitosti přirozeného pohybu pro celkový rozvoj dítěte. Usnadnit dětem i pedagogům práci v získávání dalších kompetencí. Inspirovat je k vytváření podmínek a hledání příležitostí pro přirozený pohyb i cílené pohybové činnosti. A prostřednictvím předaných vědomostí učitelům, podporovat samotné děti v aktivním pohybu a i dětem z rodin „nepohybově“ založených, nabídnout přirozený vzor milující pohyb.

Aby obrubníky, klepače a pingpongové stoly nezely prázdnotou a nebyly vystaveny pouze k demolici. A nebo lépe, aby si děti stůl vytvořily z katedry a učebnice jim sloužily jako pálky. Jako maminka bych poznámku tohoto typu vítala… já jsem jich dostala několik a nikdy nás to neodradilo každou přestávku pokračovat v turnaji.

 

Autorka článku: Mgr. Hana Filipová
fyzioterapeutka a lektorka kurzu Metodika pohybové výchovy