Víte, jak dítě (ne)odměňovat za vysvědčení?

za vysvědčení

Víte, jak dítě (ne)odměňovat za vysvědčení?

Doba prázdnin se kvapem blíží a zahájení letních radostí a volna, předchází jedna ( pro děti jistě významná) mezní událost. V dnešním článku se věnujeme tématu: Víte, jak dítě (ne)odměňovat za vysvědčení?

Samozřejmě, pro spoustu z nás jsou níže vyčtené body triviální a známé, přesto není na škodu si je připomenout, nebo si zavzpomínat jak jsme tuto událost prožívali, když se před lety týkala nás samotných.

Nenechte se unášet emocemi

Vidět zprůměrované výsledky naší ratolesti krásně seřazené do sloupce, by s námi mohlo emotivně zacvičit. Zvlášť pokud mluvíme o  “cvičení” negativních emocí, měli bychom se umět kontrolovat v tom, jakým způsobem jim (ne)dáváme průchod. Den vysvědčení by pro dítě (ani pro rodiče) neměl být nijak významně odlišný od dnů ostatních. Zhodnocování výkonu dítěte a přehled, jakým způsobem si vede v jednotlivých vzdělávacích směrech, není otázka dvou dní v roce. Pokud bychom přeci jen na vysvědčení našli něco velmi překvapivého, spíše než si podobné překvapení vylévat na dítěti (ať už hubováním, nebo výčitkami), měli bychom se zamyslet nad tím jak je možné, že se o věci dozvídáme až nyní. Nezanedbávali jsme společné učení? Poskytli jsme možnost dítěti otevřeně mluvit o svých nedostatcích ve škole?

Nekřičet a nehubovat

Věci se dají řešit v klidu. Jako rodiče určitě víme, kde (a jaké) se během roku objevují  zádrhele a pravděpodobně na nich společně pracujeme. Vysvědčení by tedy, primárně, nemělo být žádným překvapením. Pokud nás ale přeci jen zvládne (ať už papír se sečteným výsledkem, nebo naše dítě samotné) dopálit, měli bychom se umět ovládat a za vysvědčení na dítě ani nekřičet, ani jej nehubovat.

Neignorovat

Na druhou stranu není v pořádku ani to, vysvědčení jen tak přejít. Dostalo se nám do ruky vyhodnocení, které by mělo vyústit do společného vyhodnocení rodiče a dítěte; jak se nám tento půlrok dařilo (ne)rozdávat góly a co případně můžeme udělat pro to, aby následující pololetí mohlo probíhat k větší spokojenosti obou.

Umět pochválit a být konstruktivní

Každý rodič vidí na svých dětech především pozitiva. Při zhodnocení školních výsledků bychom měli umět tyto pozitiva podtrhnout a začít právě s nimi. Pochválit věci které se povedly, umět ocenit snahu, nebo naopak jak málo stačí k tomu,  aby se některé věci dětem dařily i bez učení. Negativní fakta by měly být spíše konstatováním, než výčitkou. Uzavřít se dají společným dohodnutím se na řešení problému, nebo projevením ochoty pomoci.

Zákazy a příkazy nikdy nezmůžou tolik, jako umění vidět to dobré a ve zbytku se snažit nastavit konkrétní kroky, podle kterých se mohou nepříliš povedené věci zlepšit.

Úspěch není samozřejmost

Ač bychom mohli říci, že s dobou se postupně mění i význam vysvědčení jako události, co se nemění je vztah rodiče a dítěte. Pro některé z nás je “vízo” záležitost, které nevěnujeme tolik pozornosti. Proč také, když děti nosí pravidelně domů samé jedničky? Nicméně pro dítě bude vždy důležité vidět pyšné a šťastné rodiče, kteří jsou do určitého věku jeho celým světem. I pokud je naše dítě stálým jedničkářem, úspěch není samozřejmost a naši pochvalu i pozornost potřebuje vždy. Ať už se mu daří více, nebo méně.

Máte nějaký tip / radu “Jak přežít vysvědčení”? Co vám s dětmi funguje, nebo čemu se naopak snažíte vyvarovat?

Napište své postřehy do komentářů a podělte se o ně s ostatními!

________________

kytka pro paní učitelku